Ostrý napodruhé-opět neúspěšně
V sobotu 1.září jsme se rozhodli, že se letos už podruhé pokusíme zdolat vrchol šumavského kopce Ostrý a poté půjdeme přes přehraniční stezku směren na Železnou Rudu...
První komplikace nastala, když jsme ráno zjistili, že člen naší výpravy Aleš, je neznámo kde, ale nakonec se našel v Poběžovicích. Cesta do Rokycan mu zabrala nějakou dobu, tak jsme vyrazili s několikahodinovým zpožděním autem s jeho kamarádem Milanem směrem na Nýrsko...Tentokrát jela pouze silná trojka ve složení Aleš, Olin a Lucie. Už v autě jsme zjistili, že Aleš sebou bere našeho kamaráda Rudolfa. Hned jsme se do něj pustili:-) Po příjezdu do Nýrska bohužel začalo lejt...Volba byla jednoduchá - a to nejbližší hospoda. Nemuseli jsme chodit daleko, asi jen 40 metrů. V této zaplivané díře s vylitým hospodským ksme urazili několik kusanců a jednoho Honzíka Bechera. Při telefonickém rozhovoru s Alešovo kamarádem Patrikem, jsme se rozhodli, že na něj počkáme. Slíbil totiž, že dorazí. Jenomže "skutek utek" a my jsme přesídlili do místního kulturního domu, protože se Aleš chtěl najíst. Nečekalo nás nic jiného, než opět urazit pár kusů, lamp a jít směrem na zříceninu hradu Pajrek. Jelikož nás opět nezklamal náš kamarád Rudolf, byla tato cesta ukrutně dlouhá a trnitá... Po několikakerém zastavení na občerstvení a pohoštění kolemjdoucích, jsme se rozhodli, že si usteleme uprostřed chodníku v nýrském parku vedle řeky Úhlavy. Po několika pádech a přemlouvání jsme vyrazili na místo dnešního spaní, které bylo asi jen 1000 metrů od místa našeho příjezdu! Noc byla klidná až na nechtěný budíček o třetí hodině ranní, který nám připravila nějaká siréna...
V neděli ráno jsme si šli nakoupit nějaké pití, protože nám z pochopitelných důvodů došlo. Vydali jsme se na cestu. Opět směr výše zmiňovaný Pajrek. K této zřícenině jsme vinou špatného značení vůbec nedošli. Dalším naším cílem byla přehrada. K té jsme dorazili po jedenácté hodině. Proběhlo nutné focení na hrázi a vzhůru do Zelené Lhoty na jídlo a vlak. Vzali jsme to oklikou kolem celé přehrady, abychom ušli alespoň něco. Po příchodu do Zelené Lhoty jsme se v místním rodinném hotelu Zach najedli. Nutno říci, že svíčková byla opravdu nepovedená. Po jídle hurá na vlak a vzhůru k domovu.
Vinou špatného počasí a neuvěřitelné dávky se nám opět nepodařilo zdolat Ostrý...Podaří se nám to napotřetí? O tom ale až příště...