Prachovské skály
Jelikož měl Olin s Luckou ještě dovolenou a Skleník toto neřeší, vydali jsme se 3.1.2008 na dvoudenní výlet do Prachovských skal. Vyjížděli jsme časně ráno a to už ve 3.55 vlakem do Prahy. Po příjezdu do Prahy jsme se z Hlavního nádraží přesunuli na Černý Most a ve strašné zimě jsme se modlili, aby už otevřeli čekárnu, kde přežijeme následujících 45 minut, než nám pojede autobus do Jičína. Cesta do Jičína ubíhala rychle, protože jsme jí celou prospali:-)
Do Jičína jsme dorazili v osm hodin ráno. Šli jsme si koupit mapu a hlavně rukavice, protože bez těch by nám v Prachovských skalách přimrzli ruce k zábradlí. Proběhli jsme místní Kaufland, nakoupili svačinu, zjistili, že mapy nemají a Olin si došel na záchod. Chudák měl jakýsi průjem či co. Poté jsme se vydali směrem na náměstí. Bohužel jsme zjistili, že všude otevírají až v devět a déle. Dali jsme si teplou polévku do našich zmrzlých držek. Po deváté jsme navštívili místní informační centrum a vida, potom, že neuvidíme Rumcajse...Lucka si ho koupila na turistické známce. Vyžebrali jsme seznam ubytování, koupili mapu a rukavice a hurá na autobus. Zjistili jsme, že máme skoro hodinu času... Tak jdeme opět do Kauflandu.
Autobus konečně přijel a vydáváme se na cestu. Po dvaceti minutách jsme vystoupili a vzhůru do té strašné zimy. Po cca dvaceti minutách jsme došli do přírodního parku Prachovské skály. První občerstvovací stanice s čajem a jdeme... Dorazili jsme k místnímu vyhlášenému Pelíškovu koupališti, ve kterém se kupodivu nesmíte koupat a rozhodujeme se, kam nás nohy povedou dále. Jdeme tedy k bráně do Prachovských skal - místní turistické chatě, kolem které se točí všechny možné i nemožné značené cesty. Prošli jsme se lesem a kde nic tu nic. Nohy nás dále zavedou na zříceninu hradu Pařez. Zde jsme se párkrát vyfotili a jdeme hledat ubtování do nedalekého Prachova. Bohužel zbytečně. V této vesnici v zimě asi nikdo není. Tak jdeme zpět ke vstupu do skal, tentorát vedoucímu z Prachova. Asi po pěti minutách cesty jsme se rozhodli pro svačinu. Už po těchto pěti minutách nám bylo jasné, že jsme se konečně dostali tam, kam jsme celou dobu chtěli. Míjeli jsme krásné pískovcové věže a to jsme nevěděli, že to nejhezčí nás teprve čeká - spousta vyhlídek, věží, prolézaček mezi skalami a hlavně šílená změť turistických značek. To musí každý zažít sám.
Po prolezení většiny okruhů se pomalu obracíme směrem na Jičín. Zastávka u tradičně nefunkčního hotelu Pod Šikmou věží a řešíme ubytování. Bohužel to není snadné. Obvolali jsme docela dost penzionů, až jsme sehnali jeden v Jičíně. Vydali jsme se tedy tam. Cesta to byla - upřímně řečeno dost hnusná (vítr, zima, zmrzlé pole). Když jsme dorazili do Jičína, zjistili jsme, že ho musíme úplně celý projít. Ubytování bylo na opačné straně města. Nevadí, měli jsme čas. Zastavili jsme se v místním Tescu a šli bydlet. Ubytování bylo pěkné, paní domácí moc hodná, tak co více si přát... V půl osmé jsme šli pěkně utahaní spát.
Ráno jsme se vzbudili, poklidili a vyrazili na nádraží. Zjistili jsme, že vlak nám nejede, tak jsme šli na autobus. Ten nám jel asi za dvacet minut, tak jsme si u místního "homeless" stánku dali kávu a čaj. Autobusem jsme vyrazili do nedaleké Ktové. Po příjezdu jsme si dali teplou polévku v místním bistru a vydali se na Trosky. Prošli jsme loukou a viděli jsme je před námi...Kde asi může ta turistická značka být? Konečně je najdeme, pár fotek a zpět po značce na autobus. Cestou do Ktové jsme zjistili, že značku jsme minuli o 10! metrů. Je to k nasrání. Rychlý čaj ve známém bistru a na autobus. Hned nám jel autobus do Prahy. Konečně teplo. V Praze Aleš pokračoval na akci a Lucka s Olinem jeli domů...